V předchozím článku o tom, jak vypočítat množství vody jsme zjistili, že jsou celkem tři možnosti:
- množství vody z váhy olejů;
- množství vody měřené díly;
- koncentrace roztoku louhu.
Pokud použijeme způsob č. 1, tak nám sice nevzniknou při výrobě závažné potíže, ale nad mnoha věcmi nemáme kontrolu a hodně skutečností pak nedokažme ovlivnit, a to jak při práci s hmotou, tak i následně u hotového mýdla. Můžeme tedy konstatovat, že výpočet vody v receptu 1. způsobem není zrovna ten nejsprávnější a nejvhodnější.
V souvislosti s hydroxidem, který je rozpuštěný v různém množství vody (konkrétně mám na mysli podíly 1:1, 2:1 a 3:1) si dovolím malý názorný příklad pro pochopení procesu.
Představte si prvního panáčka (panáček bude znázorňovat hydroxid), který vypil trochu vody = to je hydroxid rozpuštěný v jedné vodě (poměr 1:1).
Představte si druhého panáčka, který vypil sud vody. Bude nafouknutý do všech stran tak, že se nedokáže naklonit či na něco sáhnout = to je hydroxid rozpuštěný ve dvou vodách (poměr 2:1).
A nakonec si představte třetího panáčka, který vypil pár sudů. Je jako balón, který nemůže nic = tak to je hydroxid rozpuštěný ve třech vodách (poměr 3:1).
A teď si představte, že panáčci (hydroxidy) plavou v olejích a snaží se chytit prostorově nejbližší mastnou kyselinu oleje, chtějí s ní reagovat. Hubený první panáček je sportovní postavy, aktivní, rychlý a dokáže jednat hned, jak uvidí příležitost. Tlustší druhý panáček bude pomalejší, sice má ještě dobré reakce, ale jak je nafouklý, tak ty schopnosti má horší. No a ten největší tlusťoch třetí panáček, už nemá ani reakce ani schopnosti, a bude mu trvat strašnou dobu, než něco chytí a bude mít velký problém udržet to, co zachytil.
Podívejme se tedy, jak naše hydroxidy obstojí v konkrétních situacích, a co všechno ovlivňuje množství vody, kterou vypily.
Množství vody ovlivňuje:
1. Rychlost reakce saponifikace (rychlý, nebo naopak nekonečný nástup stabilní emulze a stopy)
Obecně platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím rychleji bude probíhat reakce saponifikace. Čím je náš panáček hubenější, čím méně vypil vody, tím rychleji se přitáhne k mastné kyselině, a tím rychleji s ní bude reagovat. Rychlost reakce však nezáleží jen na našem panáčkovi, ale také na mastné kyselině. Pokud je nenasycená (v prostoru zakřivená, jako třeba u oné olivy lisované za studena), tak panáček bude muset ještě chvílí kroužit a „hledat“. Pokud je mastná kyselina nasycená (a v prostoru rovná, jak je tomu třeba u kokosu), tak se k ní panáček přitáhne rychle a bude s ní reagovat. Pokud se sejde ten nejtlustší panáček s tou hooodně nenasycenou mastnou kyselinou (třeba linolenovou v pupalkovém oleji), tak se můžou hledat hooodně dlouho, nakonec se stejně nenajdou, a hmota nedosáhne ani fáze stabilní emulze, natož stopy.
Tady vás chci ale varovat. I přes to, že nasadíte do receptu toho největšího tlusťocha, nemůžete počítat s tím, že vám zajistí bezproblémový a dlouhý průběh reakce, pokud dáte do receptu jen tvrdá másla, nebo přidáte vosky, ovoníte hřebíčkem a ještě k tomu šoupnete na vylepšení mléko a med. Přidané ingredience a vybrané oleje hrají velkou roli.
O nasycených a nenasycených mastných kyselinách se můžete dozvědět více zde.
2. Rychlost tvrdnutí mýdla (a jeho následného vyndávání z formy a krájení), výslednou tvrdost mýdla
Obecně platí pravidlo: čím méně vody použijeme, čím tvrdší mýdlo máme. Na kurzech pro mírně pokročilé děláme takový pokus: mícháme cca 50 – 100g 100% olivy pomace s několika vodami 1:1, 2:1, 3:1 a 3:1 s vysokou teplotou hydroxidu (lijeme hned po rozpuštění). Mýdlo s vodou 1:1 můžeme z formy vyndat za několik hodin, mýdlo 2:1 nejdřív druhý den a mýdlo 3:1 občas stojí i týden a je přilepené k formě.
Kevin Dunn v knize Scientific Soapmaking také zkoumal tvrdost 4 různých mýdel (palmové, kokosové, olivové a smíšené) vyrobených pomocí různého množství vody. A podle výsledku měření tvrdosti a obsahu vody v každém z mýdel můžeme směle tvrdit, že žádné z těchto mýdel s obsahem vody 3:1 v průběhu 60 dní nedosáhlo tvrdosti mýdla vyrobeného s obsahem vody 1:1. Pro informaci, nejlíp se vedlo tomu palmovému. Výsledky můžete najít v knize na stránce 298 – 301.
3. Deformace hotového mýdla při zrání
S tvrdosti hotového mýdla je také spojená míra deformace při zrání. Platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím méně se bude mýdlo deformovat. Což je dosti pochopitelné. Náš panáček-sportovec se chytne mastné kyseliny, udělá s ní mýdlo a v podstatě hned na začátku vztahu vytvoří pevnou konstrukci a strukturu mýdla. Tlusťoch však jen s velkým úsilím udělá nějaký prostorový vztah, bude i nadále tlusťochem. Až se z něj začne vypařovat ta nadbytečná voda, tak se bude různě deformovat podle toho, kde je zrovna lepší odvětrávání, jestli je mýdlo v průběhu zrání otáčeno.
4. Rychlost, průběh a intenzita gelové fáze
Množství tekutiny velmi ovlivňuje průběh a intenzitu gelové fáze. O gelové fázi najdete informace zde. Platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím větší teplo potřebujeme zajistit, aby mýdlo prošlo gelovou fázi. Dalším pravidlem je: čím méně vody použijeme a zajistíme dostatečnou teplotou, tím rychleji gelová fáze nastoupí a bude mít kratší průběh (pokud vůbec nějaká bude). Když použijeme hodně vody a zajistíme dostačující teplotou, tím později gelová fáze nastoupí a bude mít delší průběh.
Při množství vody 1:1 teplota roste rychle a nejvyšších bodů dosahuje v průběhu prvních 20 minut a následně rychle klesá. Při množství vody 2:1 teplota dosahuje nejvyšších bodů za 40 – 45 min, u vody 3:1 je největší teploty dosaženo do 60 – 70 minut po nalití do formy a teplota klesá pomalu.
5. Nutnost přidání doplňkového zdroje tepla
S průběhem gelové fáze a množstvím vody je pak spojená i nutnost přidání doplňkového zdroje tepla. Pravidlo je následující: čím méně vody použijeme, tím více musíme přidat tepla na to, aby se molekuly mýdla roztavily.
S vodou 3:1 nám stačí většinou mýdlo zabalit do deky nebo dát do krabice a sama reakce dokáže vyvinout teplotu 60°C, která je v tomto případě dostačující pro dosažení gelové fáze.
U vody 2:1 potřebujeme mýdlo přihřívat tak, aby vevnitř mýdla byla dosažena teplota 70°C. K tomu můžeme použít troubu, radiátor, sušičku na ovoce, elektrickou deku apod.
No, a jelikož náš sportovec 1:1 nemá žádný tuk na rozhýbání, tak potřebujeme fakt přihřívat dost, aby tam gelovka proběhla. Na rozdíl od pokusu K. Dunna, kde se mu gelovka nepovedla, mám dobrou zkušenost s gelovou fází u podílu vody 1:1. Ale evidentně hodně záleží na tucích, které použijeme.
6. Množství sodného prachu na povrchu mýdla
Obecné pravidlo: čím víc vody, tím více sodného prachu. Struktura mýdla „rozředěná“ větším množstvím vody, poskytuje doposud nezreagovanému hydroxidu (a je ho tam ještě dost) hodně příležitosti k tomu, aby v průběhu gelové fáze, a občas i po ní, reagoval se vzduchem a vytvářel na povrchu mýdla bílý povlak tzv. „sodný prach“. O tom jsem psala ve třech velice starých článcích ještě na mém starém blogu Nejen o mýdle zde. Rozředěná struktura také může ulehčit odchod éterických olejů z mýdla, nebo následně při použit již vyzrálého mýdla nalákat více vody dovnitř.
7. Výskyt „glycerinových říček“
Předpokládá se, že čím méně vody použijeme, tím menší je pravděpodobnost výskytu tzv. glycerínových říček. Podle článku Tety Kláry (tady další) a Kevina Dunna je dostačující mít vodu staženou pod hranici 2,2:1, abychom zajistili absenci tohoto jevu. Ale některé pokusy na tomto polí svědčí, že i při nízké vodě (třeba 1,7:1) a zároveň pořádné a dlouhotrvající gelové fázi, je pořád prostor pro vytváření glycerínových říček.
8. Alkalita mýdla
Nebojte se, mýdla s menším množstvím vody nejsou nebezpečná a mají minimální rozdíl v pH oproti těm s velkým množstvím vody. Avšak ten rozdíl je a bude i za 60 dní, ale je velmi malý, můžeme říct zanedbatelný.