Dovolená 12. - 18. srpna 2019
Vaše objednávky s radostí přijmu i v této době. Expedovány budou po 18. srpnu. Děkuji za pochopení a přeji vám krásné léto.

Gelová fáze v mýdle za studena

Začínající, ale i pokročilí mydláři se často na kurzech ptají na gelovou fázi – co to vlastně je, jak probíhá, zda se dá poznat na mýdle, k čemu slouží a jaký je rozdíl mezi mýdlem, které prošlo a které neprošlo gelem.

Tak jsem se rozhodla sepsat informace, které jsem získala z vlastních zkušeností, a také z různých zdrojů.

Začneme postupně od míchání mýdlové hmoty a následného lití do formy, kdy vidíme stabilní emulzi nebo stopu. V tento okamžik je podle chemika Kevina M. Dunna ve hmotě cca 5-10% hotového mýdla. Reakce saponifikace je u začátku a po nalití bude pokračovat dál.

Pokud mýdlu zajistíme určité teplotní podmínky, může se ohřát natolik, že se jeho konzistence změní. Při pohledu vidíme, jak mýdlo zprůhlední, ztmavne a jeho struktura je voskovitá, hodně podobná gelu. A to je gelová fáze. Takové ohřátí urychlí saponifikaci mýdla a po skončení gelové fáze může být mýdlo už zcela bezpečné, bude tvrdé a pružné. Reakce zmýdelnění bývá zpravidla u konce a nastoupí období zrání. Gelová fáze obvykle nastupuje cca půlhodiny až hodinu po nalití mýdla do formy a trvá v průměru stejnou dobu. Receptura a výrobní postup může vést i k tomu, že gelová fáze nastupuje hned a trvá pár hodin.

Tady je fotografie z kurzu, kde se ještě dá vidět dobíhající gelová fáze.

Pokud mýdlu nezabezpečíme potřebné teplotní podmínky, teplota mýdla se nezvedne natolik, aby mýdlo vstoupilo do gelové fáze, a tudíž gelová fáze neproběhne. Mýdlo zůstane matné, neprůhledné a měkké. Proces saponifikace se nikterak nepožene dopředu, bude pozvolný a může trvat několik dní až týden, což znamená, že po celou dobu reakce bude mýdlo při testování vykazovat nebezpečné hodnoty. Bude nevhodné na použití a opravdu nebezpečné. Dalo by se říct, že zrání běží spolu s doběhnutí reakce u takového mýdla.

Může nastat i situace, kdy sice zabezpečíme teplotní podmínky, aby se gelová fáze rozeběhla, ale přísun tepla nebude dostatečný, aby gelovka doběhla do konce a „postihla“ celé mýdlo. Nastane situace částečného gelu, kdy se vytvoří uprostřed mýdla průhledné, pružné, tvrdé a bezpečné „jádro“ (které prošlo gelovou fází) a kolem „jádra“ bude hmota měkčí, matná a nebezpečná (která gelovou fází neprošla). Saponifikační reakce a zrání mýdla, které prošlo částečným gelem bude dvojí. Zrání jádra začíná hned a negelová část bude ještě chvílí reagovat a zároveň vypařovat vodu a zrát.

Z tohoto popisu dokážeme gelovku poznat. Občas jí přímo vidíme, jak probíhá ve formě (v extrémních případech přímo v nádobě). Mýdlo ztmavne, zprůhlední a na omak je tvrdší, nelepkavé a pružné. Pokud do mýdla při rozeběhlé fázi gelu ponoříme lžíci, uvidíme uvnitř onen gel/vosk. Občas volným okem gelovou fáze vidět nemůžeme (často u solných mýdel), přesto, pokud proběhne, tak vlastnosti mýdla mění a mýdlo bude pružné, nelepkavé a relativně tvrdé hned po proběhnutí této fáze. Gelovou fázi opravdu nemusíme vidět vždy, ale na vzhledu a stavu mýdla ji vždy poznáme.

Na čem závisí, zda gelová fáze v mýdle proběhne nebo ne, a jak to zajistím?

Proces gelové fáze je těsně spojen s teplotním režimem, ve kterém se mýdlo nachází. Teplotní režim se odvíjí od množství tekutin, které byly při výrobě mýdla použity. O množství vody a správném měření jsem natočila živé video v mé skupině Mydlárski učni (sekce Video) a v souborech najdete i prezentaci k tomuto tématu.

Kevin M. Dunn provedl výzkum teplot potřebných na to, aby se v mýdle rozeběhla gelová fáze. Výzkum a jeho závěry publikoval jak v samostatných článcích, tak ve své knize Scientific Soapmaking.

Jeho výzkum ukázal, že ona potřebná teplota závisí na množství tekutin. Při velkém množství (3:1) gelová fáze proběhla, při teplotě 60°C uvnitř mýdla. Při středním množství tekutin (2:1) k roztopení molekul musela být teplota uvnitř mýdla zvýšena na 70°C. Při extrémně malém množství vody (1:1) se mýdlo do stavu gelu nedostalo vůbec. Pro nás to znamená, že při poměru tekutin 3:1 (při absenci různých ingredienci, co rapidně reakci urychlují), stačí formu zabalit do deky a většinou ani nemusíme přidávat dodatečné teplo, aby se 60°C se ve formě vytvořilo.

Avšak pokud pracujeme s menším množstvím vody, tak je třeba teplotu přidat (třeba troubou, radiátorem nebo elektrickou dekou), aby se gelová fáze nejen rozběhla, ale také prošla celou formou. Z experimentu Dunna sice vyplývá, že mýdla dělána s extrémně malým množstvím vody neprocházejí gelovou fází, ale je třeba říct, že hodně zaleží na receptu. Z osobní zkušenosti vím, že třeba solná mýdla s velkým obsahem kokosového oleje a s poměrem vody 1,1:1, procházejí velice dobře úplnou gelovou fází v troubě, při nastavení teploty trouby cca 65-68°C.

Pokud nechceme, aby gelová fáze v mýdle proběhla, můžeme tomu cíleně zabránit snížením množství tekutin, a také snížením teploty při výrobě i po nalití mýdla do formy. Gelové fázi mydláři (já k nim ale úplně nepatřím) úmyslně zabraňují třeba při výrobě mýdla s mlékem, jehož cukry při teplotách vyšších než 40°C karamelizují a propůjčují mýdlu nahnědlou barvu. Takové mýdlo lze vyrábět při nízkých teplotách, rozlévat do malých formiček a po nalití vložit do mrazáku na několik hodin až dnů. Gelovou fází by neměla projít šlehaná mýdla, aby si zachovala svou vzdušnost. S mýdlem, které neprošlo gelem, se také lépe pracuje při modelování.

Můžeme konstatovat, že gelová fáze je věcí osobní preference jednotlivých mydlářů, a také specifikami některých mýdel (solná, která by gelem projít měla vs. mléčná, šlehaná či modelovací, u kterých naopak budeme gelu zabraňovat). Není podmínkou, že mýdlo musí nutně gelovou fázi absolvovat, aby reakce zmýdelnění doběhla do konce.

Je možné vynutit a ovlivnit průběh gelové fáze, a taky je možné zabránit, aby se gelová fáze rozvinula, a to následujícími postupy:

* mastné kyseliny podle mě jsou velice důležité a je to první téma, na které jsem udělala online lekci.
Na začátku své existence (při výrobě a těsně po ní) se gelová a negelová mýdla liší následovně:

Kevin Dunn také testoval rozdíly mezí již hotovým (tedy vyzrálým) gelovým a negelovým mýdlem a došel k závěru, že se liší jenom tím, kolik vody jsou schopné pojmout (tedy rozmáčet se a „blemcat“). Konzistenci, tvrdost a úroveň alkality měla obě mýdla stejné. Negelové mýdlo je schopno pojmout více vody, a tak má obecně větší náchylnost k „blemcání“ a bobtnání oproti mýdlu, které gelem prošlo.

Existují i další rozdíly, které spolu s uvedeným tvrzením K. Dunna zase zpřehledníme v tabulce:

Za sebe preferuji mýdla, která prošla gelem. Líbí se mi jejich pěkná homogenní textura, poloprůhledný vzhled, snadná manipulace s nimi (vyndávání z forem, krájení a opracovaní, příp. leštění). Pozoruji, že např. mydlářky z Ameriky mýdla negelují. Jak je tomu u vás?

Zbožňuji výrobu mýdla a vše co je s ní spojeno (no... možná kromě toho úklidu)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.