Teplotní management (metoda za studena)

Při výrobě mýdla má teplota významnou roli. Teplotní „chapadla“ pronikají do všech metod výroby mýdla a protahují se i do okamžiků po výrobě samotné.

V tomto příspěvku se budu zabývat pouze metodou za studena (CP) s přesahem do LTCP (Low Temperature CP) a CPOP (Cold Process Oven Process).

Termín „teplotní management“ (který si s dovolením půjčím od Adély Ráček Seidlové) výstižně pojímá veškeré důležité teploty vstupující do procesu výroby metodou za studena:

  • teplota vstupních surovin a teplota ve fázi jejich smíchání;
  • teplota v gelové fázi;
  • teplota ve fázi chlazení;
  • teplota ve fázi krájení;
  • teplota ve fázi skladování.

Teploty vstupních surovin (tuků a roztoku hydroxidu) a teplota ve fázi jejich smíchání

Teploty se budou lišit podle metody, kterou si pro výrobu mýdla za studena vybereme:

  • metoda výroby při pokojové teplotě (Room temperature CP);
  • metoda výroby při nízkých teplotách;
  • klasická metoda výroby za studena.

Room Temperature CP (metoda výroby při pokojové teplotě). Room Temperature (pokojová teplota) se vztahuje především na tuky, které použijeme ve své organické podobě bez jiných teplotních úprav (tedy pokud je tuk za pokojové teploty tvrdý, tak půjde takto tvrdý i do výroby). Do směsice tvrdých tuků a tekutých olejů lijeme horký roztok hydroxidu – tedy použijeme roztok hned po přidání hydroxidu do vody a jeho úplném rozpuštění. Vysoká teplota louhu roztopí tvrdé tuky a následná reakce saponifikace bude pokračovat za více či méně klasických teplot.

Tato metoda není v ČR moc populární a osobně rozumím tomu proč – je limitována z hlediska použitých tuků a hlavně z hlediska kontroly nad výrobním procesem. Reakce saponifikace neprobíhá rovnoměrně.

Metoda výroby při nízkých teplotách je mydláři v ČR akceptována s větším pochopením, přesto používána je spíše sporadicky. Sáhneme po ní, třeba když vyrábíme mýdlo s mléčnou složkou a nechceme, aby ztmavlo (při teplotě vyšší než 40°C se cukry karamelizují). Proto se snažíme začínat s výrobou na co nejnižších teplotách, také hlídáme teplotu míchání a úmyslně bráníme mýdlu projít procesem gelové fáze tím, že ho vložíme do chladu (do ledničky, či mrazáku).

Ještě náročnější může být výroba šlehaného mýdla, kdy se vstupní suroviny mohou dokonce chladit, aby jejich teplota při vstupu do reakce nepřesahovala +5°C. Stejně jako u výroby mýdla s mléčnou složkou, musí šlehané mýdlo po výrobě do mrazáku, aby nezmizelo jeho kouzlo našlehanosti.

Klasická výroba metodou za studena. Teplota se při klasické metodě odvíjí od dvou základních faktorů. Především to jsou použité tuky a pak osobní preference.

Tvrdé tuky by měly být úplně rozpuštěné a průhledné, a nezáleží zde na konkrétní teplotě, jelikož směsice několika tuhých tuků nemusí být transparentní ani při teplotě 35°C. Pokud potřebujme tvořit za co nejnižších teplot, můžeme rozpustit všechny tvrdé tuky a sledovat, při jaké teplotě budou ještě stále průhledné a při kolika °C už začínají matnět. Následně po zmatnění tuky ještě přihrát a dočkat požadované teploty. Optimální teplota směsice olejů a tvrdých při výrobě metodou za studena je 36°C.

Teplota louhu by měla lehce převyšovat teplotu olejů a rozpuštěných tuků. Teplejší louh je prevence tzv. falešné stopy. Tato nejčastěji vzniká, když do směsice olejů a rozpuštěných tuků přilijeme louh nižší teploty, než je teplota olejů a tuků. Nižší teplota louhu přispěje ke ztužení tuků, co se pak může jevit jako stopa. V domnění, že jsme dosáhli stopy, lijeme mýdlo „ ve falešné stopě“ do formy, kde následně začíná opravdová reakce saponifikace, která produkuje teplo. Vzniklé teplo taví falešnou stopou ztužené tuky, které ve větším či menším množství pak plavou na povrchu mýdla. Řešila jsem falešnou stopu i v situaci, kdy mydlář smíchal louh s oleji a tuky stejné teploty. Teplota louhu při lití do olejů by měla převyšovat jejich teplotu, aby případná chyba teploměru neskončila falešnou stopou. Teplotní rozdíl louhu by však neměl přesahovat 10°C, neboť saponifikace pak může probíhat nerovnoměrně, co se odrazí v kvalitě a homogennosti hmoty a následně i samotného mýdla.

Optimální teploty pro klasickou výrobu za studena při smíšených recepturách (kromě těch s voskem) jsou 36°C pro oleje a tuky a 38°C pro louh.

Obecně platí pravidlo, že vysoké teploty saponifikační reakci urychlují a nižší teploty reakci zpomalují.

Teploty míchání se při metodě za studena odvíjí od vstupních teplot surovin a jen málokdy přistupujeme k jejich úpravě (většinou už nezahříváme, nebo nechladíme celou hmotu, kterou zrovna mícháme). Celý proces výroby mýdla se snažíme detailně připravit, a tím samotnou výrobu pak kontrolovat. Nedostatečnou nebo chybnou přípravu většinou pak musíme při samotné výrobě upravovat třeba mícháním s mixerem, nebo teplotním režimem po vylití do formy.

Teploty v gelové fázi

Pokud preferujeme mýdla, která prošla gelovou fází, měli bychom ovládat umění řídit vstup, průběh i zdárné dokončení procesu gelové fáze.

Gelová fáze, teplota a čas jsou spojené v mýdle prostřednictvím množství použité vody (nebo jiné tekutiny), přes použité tuky až po doplňkové suroviny.

Teplotní management u mýdel s odlišným množstvím tekutiny po nalití do formy bude odlišný. Pokud jste zvyklí při výrobě mýdla používat vetší množství vody a vyrábíte už delší dobu, nejspíše využíváte metodu zabalení do deky a izolaci mýdla. Mýdlo nezahříváte a spoléháte, že použitou metodou mýdlo gelovou fází projde.

Pokud už ale vyrábíte mýdlo s menším množstvím vody, nejspíše budete chtít řídit i fázi gelu. Tyto články o množství  vodyjeho vlivu na recepturu, a také článek o gelové fázi, vám mohou pomoct tento proces řídit.

Jenom doplním, že při volbě teplotního managementu musíte brát v potaz i mastné kyseliny a jejich vlastnosti, stejně tak urychlující doplňkové ingredience a konečně tvar a velikost formy, do které mýdlo vylijeme. Pak můžeme nastavovat teplotu na troubě při CPOP metodě a hlídat čas, po který mýdlo bude zahříváno.

Čas v troubě u metody CPOP

Použiji příklad 1 kg mýdla v bochníkové formě, hmota ze směsí olejů.

Doporučují zapnout a předehřát troubu (teplotu stanovuje množství vody), pokud není trouba předehřáta, stačí zvýšit čas zahřívání o 15 minut. Do předehřáté trouby mýdlo dávám na 20 – 30 minut, do studené na 45 minut.

Pokud jsem měla počáteční teploty míchání nízko, můžu si dovolit dalších 15 minut při zapnuté troubě.

Pokud jsem měla hmotu v emulzi, můžu přidat dalších až 20 minut.

Pokud mám v receptuře přehřívací složky (třeba med, mléko, alkoholy) naopak můžu z celkového času ubrat 10-15 minut.

Většinou tak čas zahřívání v troubě nepřesahuje 1 hodinu.

Mýdla v jednotlivých formičkách jednak vyvíjí gelovou fázi sami o sobě špatně, zároveň jsou velmi náchylná na přehřátí. Dávám do předehřáté trouby na 12 – 15 minut max.

Mýdla, která nemají dostatek tepla pro „roztopení“ a přechod do gelové fáze, nejsou po vylití do formy následně dostatečně zahřívaná a izolovaná, mohou výrobce trápit vlastnostmi negelového mýdla. Naopak mýdla vyráběna za vyšších teplot, nadmíru zahřívaná a ve výsledku přehřátá, se často mohou pochlubit jedinou jistotou, že prošla gelovou fází.

Teploty ve fázi chlazení

Teploty, za kterých mýdlo necháváme vychladnout, většinou žádným způsobem nenastavujeme a necháváme teplotu klesat přirozeně.

Pokud bylo mýdlo zabaleno v dece, necháváme ho projít přirozeně řízenou gelovou fází a následně i fází vychladnutí. Měli bychom kontrolovat rovnoměrnost chlazení tím, že mýdlo dobře zabalíme ze všech stran. Pokud je na některé straně mýdlo zabaleno méně, než na těch ostatních, může dojít k nerovnoměrnému vychladnutí a třeba ke krystalizaci molekul (bílé krystaly „hvězdičky“ uvnitř mýdla) nebo částečnému gelu (kdy gelová fáze, která se rozběhne uvnitř mýdla, vytvoří gelové „jádro“ uprostřed mýdla, ale nedojde do všech krajů bochníku).

Co se týče CPOP metody, tak po vypnutí trouby necháme mýdlo vevnitř až do úplného vychladnutí. Troubu neotevíráme, s mýdlem nemanipulujeme.

Teplota krájení

Občas je potřeba řídit i teploty krájení. Především se to týká mýdel s větším množstvím soli, která se krájí ještě za horka (solná mýdla krájím při teplotě kolem 60 – 65°C), v podstatě hned po ukončení gelové fáze.

U klasických mýdel můžeme teplotu krájení zvýšit v případě, že se jedná o velmi tvrdé mýdlo, nebo jsme vyrobené mýdlo nestihli včas nakrájet. Po delším zahřívání v troubě (1,5 – 2 hodiny na cca 60°C) pak můžeme tato mýdla bez komplikací nakrájet. Pro kousky mýdla, ze kterých chceme udělat ještě menší vzorky, včetně solných, stačí většinou 15 minut zahřívání.

Teplota skladování

Teploty, při kterých mýdla skladujeme, většinou také žádným způsobem neovlivňujeme, jelikož mýdla skladujeme ve svých domovech na místech, které k tomu účelu vyhradíme. Doporučení pro skladovací místo ale uvést můžeme.

Doporučuji najít temné, dobře větrané a suché místo bez přístupu přímého slunečního světla a v relativní vzdálenosti od tepelných zdrojů. Teplota by neměla přesahovat 25°C (raději do 20°C). Teplejší prostředí hlavně v létě, může způsobit rychlejší žluknutí olejů a tím kratší trvanlivost mýdla.

 

Záznam živého vysílání na téma teplotní management je tu

Zbožňuji výrobu mýdla a vše co je s ní spojeno (no... možná kromě toho úklidu)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.