IV. Kouzlo
Dnes bych chtěla malinko odlehčit naše seriálové téma. Stále budeme mluvit o pravém mýdle, ale slibuji, že tentokrát nebudeme rozebírat žádné zapeklitosti jeho složení. Nabízím takový lehký „výrobní dýchánek“.
Možná se rádi seznámíte s tím, co se při vyrábění mýdla děje, a to nejen s těmi surovinami, ale i s mydlářem. Je to totiž kouzlo! Znám hodně lidí „nemydlářů“, kteří to jednou zkusili a stali se z nich mydláři. Tohle kouzlo přetváření banálních věcí (jakými jsou oleje a hydroxid) do mýdla, totiž chytne a už nepustí. Zmiňované kouzlo je ve skutečnosti spíše směsicí chemie, alchymie a adrenalinu.
To kouzlo, které se mydlářům z celého světa děje pod rukami, se nazývá saponifikace neboli zmýdelnění, kdy se naše ingredience z rovnice OLEJ+HYDROXID+VODA změní na mýdlo. Největší rozmanitosti kouzlení lze dosáhnout při výrobě mýdla metodou za studena. To se pevné tuky roztaví, přidají se oleje, rozpustí se hydroxid a vše se vloží do jednoho hrnce a míchá a míchá. Protože se při míchání nevyužívá doplňkových služeb tepla, říká se této metodě “ za studena“.
Ze začátku je tato míchanice velice tekutá a rozdělena na dvě fáze. Na dně nádoby se ukotví žíravý roztok (louh) a nad ním jsou oleje. Líné mastné kyseliny nechtějí reagovat s louhem, přestože tento je velice aktivní možná dokonce až agresivní. Postupně můžeme sledovat, jak tyto dvě rozdělené fáze začínají mezi sebou reagovat. Tím, že hmotu mícháme, pomáháme zmíněným vrstvám, aby se spojily.
Pokud máme už nějaké zkušenosti (v opačném případě štěstí), vytvoří se nám hustší hmota, emulze, se kterou můžeme kouzlit, dělat v mýdle různé techniky a vzory. V případě, že zkušenosti s výrobou nemáme a dokonce nemáme ani to štěstí, může dojít i k méně příjemným situacím. Buď zamícháme hmotu nedostatečně a v domnění, že je vše v pořádku jí vylijeme do formy a těšíme se na výsledek. Ale tzv. nedomíchaná hmota se ve formě může následně rozdělit zpět na oleje a nebezpečnou tekutinu. Nebo to zamícháme až moc…pak už budeme jen rádi, že jsme dokázali tu hmotu z nádoby vyškrabat a nějakým kouzelným způsobem do formy narvat (což je kouzlo ukládání hmoty rukama).
Celý kumšt mydlářského řemesla však nespočívá pouze v tom umění dobře to zamíchat a ve správný čas nalít do formy. Ono totiž různé oleje a tuky reagují s louhem různě. Některé reagují pozvolna, pomalu, a umožní nám hrát si s hmotou i několik hodin. Jiné zas mohou reagovat rychle, a to už není čas na žádné hraní, naopak, musíme být velice svižní.
Mydláři jsou duše tvořivé, rádi vymýšlejí a sestavují vlastní recepty, neustále je dolaďují, vylepšují, pozměňují dle nálady, dle potřeby, či nějakého určitého požadavku. Taky mají v oblibě zkoušet nové a nové ingredience, ať už kvůli barvě, vůni nebo vlastnostem mýdla, nebo to chtějí jen zkusit, protože to někde četli, viděli apod. Někdy se snaží dát do mýdla najednou hodně ingrediencí v domnění, že bude ještě lepší a kvalitnější. Ale ne vždy se to vyplácí.
Každá ingredience, kterou se rozhodneme do mýdla přidat, ovlivňuje proces jeho výroby, rychlost, kterou se mýdlo vytváří, jeho teplotu, homogenitu, a taky zmiňovanou barvu a vůni. A když tam dáme toho najednou hodně, mýdlová hmota se nám může odvděčit právě tím, že nám umožní využít kouzla ukládání do formy rukama.
Pokud jsme prošli touto vzrušující cestou zdárně a mýdlo máme nalito ve formě, tak ještě musíme zabezpečit mýdlu veškeré potřebné podmínky a můžeme jít odpočívat…nebo uklízet. Právě nastala pro mydláře doba, která se každému zdá neskutečně dlouhá – doba čekání na krájení. Během ní ve formě pokračuje mícháním započaté kouzlo.
Nejsmutnější je, že ho pořádně ani nevidíme. Mýdlo je po nalití do formy nejradši samo a za naše pokusy podívat se, jak se tam má, nás zpravidla potrestá nehezkým vzhledem. Z formy ho můžeme vyndat až je dostatečně tvrdé. Takže kouzlo přetváření tekuté mýdlové hmoty do tvrdého kusu mýdla vidíme a zažíváme jen částečně. Mýdlo si ponechává svá tajemství pro sebe.
Úspěšně jsme přečkali dobu čekání a je tu vyvrcholení výroby mýdla – krájení. Zeptejte se mydlářů, kterou část výroby považují za nejvzrušující. Patrně každý odpoví krájení. Chvíle, kdy vezmeme do ruky čerstvě ukrojený kus mýdla a konečně můžeme vidět, jak se povedlo, vnímat jeho vůni, zhodnotit jeho strukturu, barvu, design…to je pro mydláře opravdová rozkoš a odměna za to čekání. Nakrájené mýdlo potřebuje další odpočinek na suchém a dobře větraném místě bez přístupu slunečního světla. Nastává doba jeho zrání. A o tom si povíme příště.
Doufám, že jsem vám aspoň trochu dokázala přiblížit svět mýdloalchymie. To, proč máme v mýdlařinu rádi. Každý mydlář je tak trochu umělec, trochu chemik, trochu tvůrce… Máme v rukou moc, která dokáže jednoduché tekuté ingredience, obrátit do složité struktury, která je tvrdá, která pění, myje, je skvěle funkční a navíc může být voňavá, jemná a designově zajímavá.
Pokračování bude…