Přidávám pár postů o mém vzdělání, které jsem napsala na fb stránku mydlárny, a které vám napoví, jak jsem se dostala k češtině, jakým studiem prošla a proč jsem tam, kde jsem!
Taková trochu unylá fotka…Tady je totiž asi tak 5 až 8 let mého života…????????
Uklízím totiž v baráku ????????(čistím svůj emoční a fyzický prostor na konci roku zemského Psa a před nástupem roku zemského Vepře) a rozhodla jsme se se rozloučit s věcmi, které tu jen tak leží/stojí. A tato hromádka to rozhodně dělá.????
Jsou to materiály k mé nedopsané disertačce na Karlově Univerzitě.???????????????? Z českého jazyka. Myslím, že Univerzita může být nakonec šťastná, že jsem to neudělala, jelikož mluvím jak Tatar a to by nakonec nebylo v jejím zájmu, takového Tatara ocenit titulem před jménem. ????
Často se mně ptáte, jak jsem se ocitla v Čechách. A to je ončo – ta hromádka. Vystudovala jsem totiž češtinu v Moskvě na Lomonosovově Univerzitě a pak s pár kamarády se přihlásila k doktorskému studiu na FF UK, protože najít práci s češtinou v mém rodném malém městě bylo nemožné a Moskva mně moc nelákala.
Udělala jsem všechny zkoušky včetně ty státní, ale nakonec psaní disertace připadlo na období, kdy jsem měla roční dítě s rostoucími zuby a už jsem po nocích byla celá “ v mýdle“… ????????takže disertace nakonec neměla šanci. Bylo to těžké rozhodnutí, nemám ráda nedodělané věci… Ale vědě moje nepřítomnost jedině prospěje a já jdu dál. V říjnu bude 12 let, co jsem tady.
Včerejší fotka mé unylé hromádky s nedopsanou disertačkou vyvolala velký zájem a hodně dotazů kolem.
Tak na ten jeden odpovím takovým pokračováním.
Na fotce vidíte diplom z Ruska, z Moskevské Státní Univerzity, po jehož nostrifikací jsme s kamarády mohli teoreticky být přejati. S ním je spojena zajímavá vzpomínka, která byla pro mě velké překvapením v té době. Ten dokument má červený polep na přední stráně, je s vyznamenáním, doma v Rusku k němu ještě schovává mama zlatou medaili (no, u nás to tak prostě musí být, medaile). A to překvapení spočívalo v tom, že já jsem ho měla.
Ano, nebylo to zadarmo a samozřejmě jsem pracovala usilovně, abych měla co nejlepší výsledky, ale stejně mne to překvapilo, protože jsem si myslela, že jsou prostě lidé velice chytří a ti to mivají a jsou takoví jako já a ti i přes veškerou práci to nemívají. A překvapilo mně, že právě ti chytří ho zrovna ten rok neměli… A pochopila jsem, že občas jen být nějaký prostě nestačí, pokud k tomu není práce.
A dotaz, který vyplavil další vlnu vzpomínek byl – Jak jsem se vlastně k té češtině dostala? Bohužel, tady asi nebude nic romantického ani dojemného ani osudového, ale zase je to o té práci (nebo spíše moji paličatosti, která mne do práce honí). Snažila jsem se totiž o zdolání Státní Univerzity třikrát za sebou a jen třetí rok přinesl přijetí ke studiu, a i to s odřenýma ušima.
První rok hned po škole jsem šla na obor Překladatelství, kde byl nejvyšší konkurz, ale šla jsem tam, kam mne vedlo srdce, chtěla jsem překládat. Musela jsem mít 20 ze 20 bodů, abych uspěla. Měla jsem, myslím, 19. Druhý rok (zkoušky byly jen jednou ročně) jsem pokoušela to jinak, přes něco, čemu jsem rozuměla více, než historii (tu zrovna ten rok zavedli), a šla jsem na Lingvistiku s přijímací zkouškou z matiky (jsem vystudovala školu se zaměřením na matematiku a počítačové jazyky). Také jsem neuspěla. No, a na třetí pokus jsem si řekla, že bude poslední, a vybrala jsem obor s nejmenším počtem zájemců, nejvíce realistický, s tím, že po roce doplním potřebné zkoušky a přestoupím v rámci fakulty na ty překlady.
Obor s nejmenším počtem zájemců byl slovanské jazyky a na výběr jsem měla češtinu a srbštinu (která mně stejně neminula jako druhý jazyk). No a tu češtinu jsem vybrala z toho důvodu, že jsem tu tak cca před 5 lety byla na kukandu se školními kamarády. A je to. Pak nakonec se mi čeština líbila a líbilo se mi, že to není jazyk, který umí každý, a tak jsem zůstala v tom oboru až do zdárného konce se zlatou medaili.
No, a abych byla komplet se vzděláním, na které jsem také si včera zavzpomínala, především, na některé šílené zkoušky, je bakalářské studium ekonomie, resp. bankovnictví, které jsem absolvovala již jako pracující člověk, který byl zrovna sám a nudil se v tom bankovnictví. Tak když už jsem v tom byla, tak jsem rozhodla, že budu mít k tomu i odpovídající vzdělaní.
Po ukončení studia jsem se dostala do jiné banky, než ve které jsem začínala, a tam jsem dělala pár let v exportních odděleních. Pak mateřská a mýdlo. A, ano, nemám žádné chemické, farmaceutické či jiné vzdělání, které by mně v tom, co teď dělám, pomáhalo. Často mne to štve, protože nerozumím moji chemické mýdlohvězdičce Adélce, když do nás tluče moudra. Ale vím, že mně také hodně pomáhá, protože když to pochopím já, pak to dokážu předat těm, kdo se učí mýdlu u mě.
No a jak jsem psala ten text, tak jsem byla nucena otevřít pravopis a také zavzpomínat na mě/mne/mně a snad to mám aspoň trochu dobře. Hezký den všem.